Ve světě profesionálního fotbalu jsou vítězství a porážky často definovány nejen dovedností hráčů nebo taktickými rozhodnutími trenérů, ale také faktory, které se na první pohled zdají být druhořadé. Jedním z těchto faktorů je kalendář zápasů. Pro fanoušky je to jen sada termínů, kdy jejich oblíbený tým vstoupí na hřiště, nicméně pro hráče a trenéry může mít plán obrovský dopad na výsledek celé sezony. To se projevuje zejména v anglické Premier League, kde kluby bojují na více frontách současně a čelí fyzickému a psychickému vyčerpání kvůli nabitému rozvrhu.
Nedávné setkání mezi Manchesterem City a Arsenalem, které skončilo remízou 1:1, znovu ukázalo, jak křehká může být rovnováha mezi silami soupeřů, pokud jeden z týmů získá více času na zotavení. Kapitán City Bernard Silva po zápase neskrýval svou nespokojenost a rovnou prohlásil, že jeho tým je v nevýhodě. Zdůraznil, že Arsenal měl pět dní na odpočinek, zatímco City dostalo jen dva a půl, a to i s ohledem na přesun po zápase Ligy mistrů.
Tato slova vyvolala širokou odezvu, protože se dotkla tématu, o kterém se v anglickém fotbale dlouho diskutuje: jak spravedlivý a rovný je kalendář Premier League a jaké důsledky má nedostatek oživení pro špičkové kluby.
Proč faktor odpočinku rozhoduje o osudu zápasů v APL
Moderní fotbal má vysokou dynamiku a vyžaduje od hráčů nejen technické dovednosti, ale také obrovskou fyzickou připravenost. Anglická Premier League je tradičně považována za jeden z energeticky nejnáročnějších šampionátů: je téměř nemožné hrát „v plné síle“ a každá konfrontace vyžaduje plný výkon. Právě proto je otázka odpočinku mezi zápasy kritická.
Bernard Silva ve svém rozhovoru vysvětlil, že dva a půl dne zotavení po těžkém Eurocupu prostě nemůže stačit pro tým na úrovni Manchesteru City. Rozdíl dokonce jeden až dva dny dokáže z favorita udělat unaveného uchazeče o remízu. Z fyziologického hlediska je tělo fotbalisty po zápase v Lize mistrů ve stavu extrémního napětí: svaly jsou přetížené, v tkáních se hromadí mikroprovozy a energetické rezervy těla jsou vyčerpány. Aby se sportovec vrátil alespoň na základní úroveň připravenosti, potřebuje alespoň tři dny. Pokud na to není čas, na další zápas jde s pocitem tíhy v nohách, sníženou reakcí a větší pravděpodobností zraněním.
Vliv únavy lze vysledovat i na taktické úrovni. Pep Guardiola je známý svou filozofií dominance na hřišti, neustálým ovládáním míče a vysokým presingem. Proti Arsenalu však jeho tým působil výrazně opatrněji, raději hrál druhou ligu a soustředil se na obranu. Takový styl byl vynuceným opatřením, protože strávit devadesát minut v obvyklém agresivním tempu City prostě nešlo. Potvrzuje to i Silvova slova, že fotbalisté se necítili v optimální formě.
Únava se navíc projevuje nejen ve fyzice, ale i v psychologii. Nedostatek spánku a zotavení ovlivňuje koncentraci a v zápasech na této úrovni může jakýkoli zmatek nebo pomalá reakce stát za výsledek. I když tým nevynechá gól kvůli chybě, ztrácí ostrost v útoku, stává se méně vynalézavým a ztrácí možnost zvrátit hru ve svůj prospěch.
Stížnost Bernarda Silvy tedy není omluvou ani emocionálním výbuchem. Jeho slova odrážejí zásadní problém fotbalu, v němž se sebemenší nerovnováha v grafice mění v hmatatelnou výhodu soupeře.
Problém kalendáře v APL: Systémová nebo náhodná?
Případ City a Arsenalu byl jen dalším důvodem, proč mluvit o kalendáři Premier League, který je dlouhodobě kritizován jak fotbalisty, tak trenéry. Anglický fotbal je jedinečný svou strukturou. Kromě 38 mistrovských zápasů se kluby účastní hned dvou národních pohárů a také eurocupů, pokud patří mezi nejsilnější. To vytváří situaci, kdy jednotlivé týmy za sezonu odehrají přes šedesát střetnutí. Při takovém zatížení se jakákoli porucha v plánu stává kritickou.
Hlavním rysem anglického fotbalu je absence plnohodnotné zimní pauzy. V Německu nebo Španělsku dostávají kluby alespoň několik týdnů na zotavení, zatímco v Anglii připadá na zimní svátky nejrušnější období sezóny. Zápasy se konají každé tři až čtyři dny a někdy i častěji. Pro diváky je to opravdová fotbalová hostina, ale pro fotbalisty je to obrovský stres.
Nezapomínejme, že na tvorbu kalendáře má vliv televizní faktor. Premier League je globální značka a miliony diváků po celém světě čekají na pohodlný vysílací čas. Kvůli tomu mohou být zápasy přesunuty na pro týmy nepříjemné termíny. V důsledku toho jsou sportovní zájmy odsunuty do pozadí a ustupují komerčním výpočtům.
Situace Arsenalu a City tuto nerovnováhu dokonale demonstruje. „Kanonýři“ dostali pět dní na přípravu na zápas, hráli doma a City muselo nejen strávit těžký eurocupový Duel, ale také strávit čas na cestě. V takových podmínkách se i rozdíl dvou dnů mění v obrovskou výhodu. Pro fanoušky to vypadá jako jednoduchá náhoda, ale pro týmy, které bojují o šampionát, mohou podobné nuance rozhodnout o osudu trofeje.
Tento problém není diskutován poprvé. Jürgen Klopp opakovaně označil anglický kalendář za vražedný a tvrdil, že podobná zátěž ohrožuje zdraví fotbalistů. Guardiola také otevřeně hovořil o tom, že absence zimní pauzy v Anglii je trestem pro kvalitu hry a délku hráčské kariéry. I trenéři středočechů přiznávají, že počet zápasů je přehnaný a brání plnohodnotné přípravě na každé kolo.
Stížnost Bernarda Silvy proto není výjimkou ani náhodou. Je to projev systémového problému, který je léta bez řešení.
Co bude dál: spravedlnost, reformy a role UEFA
Vyjádření Bernarda Silvy lze považovat za signál adresovaný nejen vedení APL, ale i fotbalovým organizacím obecně. Hráči stále více vyjadřují nespokojenost s podmínkami, ve kterých musí vystupovat, a dělají to veřejně, aby upoutali pozornost fanoušků a tisku.
Pokud bude problém ignorován, hrozí anglické Premier League několik negativních důsledků. V první řadě se zvyšuje pravděpodobnost zranění. Když fotbalisté nemají čas se zotavit, jejich tělo se ocitne na hranici a jakákoli srážka nebo prudký pohyb může způsobit poškození. Ztráta klíčových hráčů v rozhodujících chvílích sezony snižuje konkurenceschopnost klubů a znehodnocuje podívanou na zápasy.
Navíc trpí kvalitou fotbalu. Unavené týmy nejsou schopny předvést rychlé tempo a vysokou intenzitu, na kterou jsou fanoušci zvyklí. Zápasy se mění v opatrné šachové partie, kde hlavním cílem je šetřit síly a nedělat chyby, místo aby předváděl jasný útočný fotbal. To dlouhodobě snižuje atraktivitu šampionátu.
Hráči, kteří jsou v neustálém napětí, stále více začínají otevřeně vyjadřovat svou nespokojenost. Když kapitán Manchesteru City nebo trenér Liverpoolu mluví o neférovosti kalendáře, vytváří to tlak na pořadatele. Vedení ligy bude dříve nebo později nuceno reagovat, aby si zachovalo image Premier League jako nejsilnějšího a nejspravedlivějšího mistra světa.
Na obzoru jsou různé varianty řešení. Úvod alespoň krátké zimní pauzy by mohl snížit zátěž hráčů. Sladění kalendáře s UEFA by umožnilo vyhnout se situacím, kdy se kluby účastnící se evropských pohárů o víkendu ocitnou v nerovných podmínkách. Někteří odborníci navrhují změnit formát národních pohárů nebo snížit počet fází pro špičkové týmy, aby se snížil celkový počet zápasů. Všechny tyto iniciativy však čelí tvrdému odporu ze strany komerčních zájmů: protože více her znamená více vysílání, a tedy více zisku.
Přesto slova Bernarda Silvy jasně ukazují, že trpělivost hráčů není neomezená. Do budoucna lze očekávat stále větší tlak ze strany fotbalistů a trenérů. A pokud vedení Premier League nepodnikne kroky, může systém čelit krizi důvěry.
Fotbal byl vždy hrou o rovnosti a férovém boji. Když jeden tým dostane více času na regeneraci a druhý se po jízdě vydá na hřiště unavený, naruší to rovnováhu. To je důvod, proč Silvovy výroky nelze vnímat jen jako ospravedlnění výsledku. Je to volání o pomoc a připomínka, že fotbalisté jsou stejní lidé, kteří potřebují odpočinek, aby ukázali svůj nejlepší fotbal.
